Nejčastější chyby při poskytování první pomoci

10.10.2014 12:46

Jakých chyb se lidé nejčastěji dopouštějí při poskytování první pomoci?

1. Přenechání zodpovědnosti na druhých a podceňování situace

Díváme se na druhé, nebo je dokonce natáčíme na mobil, zatímco zachraňují lidský život. Aniž bychom si to ověřili, mávneme rukou nad situací se slovy ,,Kdyby byla situace opravdu vážná, tak už by to někdo řešil a zavolal záchranku“ „On je jenom..." (opilý, zfetovaný, odřený, pozvracený, unavený...)… atd.

Naše rada: Pokud 100% nevíte, že někdo již záchranku zavolal, udělejte to sami! Operátor je ten, kdo je zodpovědný za rozeznání situace a vyslání záchranného vozu. Nebojte se začít. Když se ukáže, že "to" nic není, tak zase můžete přestat. Ale pokud o něco jde, je každá minuta bez pomoci nenávratně ztracená!

2. Dýchá nebo nedýchá

Nepotřebujete lékařský diplom, abyste poznali, zda oběť dýchá či ne. Tímto rozhodnutím byste neměli strávit více, jak 10 vteřin.

Naše rada: Přiložte své ucho k ústům oběti a položte jednu ruku na její hrudník. Pokud během 10 vteřin neslyšíte a necítíte pravidelné dýchání, znamená to, že postižený nedýchá. Za oběť, která nedýchá, považujte i všechny, kteří se za 10 vteřin "nadechnou" pouze jednou (intervaly mezi nádechy jsou nápadně dlouhé) nebo dýchají nepravidelně. Pokud si nejste jisti, jednejte tak, jakoby postižený nedýchal.

3. Stabilizovaná poloha

Učili nás, že pokud postižený upadne do bezvědomí, ale dýchá, měl by být otočen do "stabilizované" polohy na boku. Důvodem byly obavy, aby postižený nezačal zvracet a neudusil se zvratky. Jenže, v případě zástavy oběhu jsou typickým průvodním jevem tzv. "lapavé dechy", jejichž intervaly se postupně prodlužují, až úplně odezní. Takže postižený, který při letmém pohledu „dýchal“ najednou dýchat přestane, ale my si toho v poloze na boku nemusíme všimnout!

 

Stabilizovaná poloha je v těchto situacích doslova "zabiják". Desítky lidí ročně kvůli tomu zemřou.

 

Naše rada: Postiženého po kolapsu, který nereaguje, ale dýchá, je nutné ponechat na zádech a pečlivě sledovat. Pokud by byly intervaly mezi nádechy nápadně dlouhé nebo by dokonce jen občas "lapal po dechu", okamžitě zahajte nepřímou masáž srdce. Masáž nepřerušujte, a to ani tehdy, pokud se postižený občas nadechne, protože zpravidla jde jen o obnovení lapavých dechů.

 

"Stabilizovaná" poloha je vhodná pro lidi, kteří jsou při vědomí a hrozí u nich reálné riziko zvracení.

 

4. Má puls

Na rozdíl od dýchání, na hledání pulsu už se diplom hodí. Pokus o jeho nahmatání laiky končí v případě, že postižený puls nemá, v 50% chybným závěrem! Zachránce ve stresové situaci cítí vlastní tep v konečcích prstů a mylně se domnívá, že cítí tep postiženého.

 

Výsledkem je, že nezahájíme nepřímou srdeční masáž a místo toho se snažíme o naprosto zbytečné dýchání z úst do úst, protože přece "nedýchá, ale má tep".

Naše rada: Pokud postižený pravidelně nedýchá, zahajte resuscitaci. I pokud byste udělali chybu v úsudku a pacient by dýchal, je stlačování hrudníku tak silný bolestivý podnět, že by se dotyčný začal bránit. Naopak dýchání z úst do úst není účinnou metodou záchrany! 

5. Chytání pacienta a páčení čelisti při křečích

Pacient, který prožívá křeče celého těla, má svaly napnuté na maximum. Jakékoli páčení čelistí či chytání končetin v průběhu křečí může tedy skončit poraněním pacienta (vylomení zubu, vykloubení), ale i zachránce. Křeče mohou být projevem různých chronických onemocnění (např. epilepsie), ale také závažných akutních onemocnění včetně náhlé zástavy oběhu. Je nutné postiženého důsledně sledovat, zejména s ohledem na stav dýchání.  
 

Naše rada: Během křečí pacienta nechytejte, přestože stav může vypadat dramaticky. Jediné co pro postiženého můžete udělat je, že z jeho okolí odstraníte nebezpečné předměty, popřípadě pohlídáte, aby dotyčný nikam nespadl. Poté co křeče skončí, položíme pacienta na záda, zakloníme mu hlavu a zkontrolujeme dýchání.

6. Vytahování jazyka

Pokusy o vytažení „zapadajícího jazyka" rukou jsou poměrně časté. Tyto pokusy jsou předem odsouzeny k nezdaru, protože jazyk dost klouže. Navíc ale hrozí jeho poranění o zuby s následným velkým krvácením a vdechnutím krve. Celé toto úsilí je přitom zbytečné, protože záklon hlavy je daleko jednodušší, elegantnější a zejména fungující řešení.

Naše rada: K uvolnění měkkého patra stačí zaklonit pacientovi hlavu. Pokud naopak pacientovi hlavu předkloníte, nebo čímkoli podložíte, uzavřete mu dýchací cesty a dotyčný se může udusit.

 

Zpět

Kontakt

Ústav metodiky první pomoci, z.ú.
Nad Vodovodem 1527/51
Praha 10 - Strašnice
100 00

+420 608 037 150


 

Ústav metodiky první pomoci © 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode